Pavel Karous: Vetřelci a volavky: sochy a plastiky ve veřejném prostoru z období normalizace
„Monumentální sochařství“ procházelo v 70. a 80. letech po velkém experimentálním kvasu 60. let tvůrčí stagnací. Na druhou stranu snad nikdy v dějinách našeho státu nebylo pořádáno tolik sochařských soutěží a nevzniklo tolik objednávek společenského charakteru. Obrovské množství zakázek zajišťoval zákon, který ukládal, aby z celkového rozpočtu na realizaci každé státní stavby (drtivá většina všech stavebních projektů) bylo 1 až 4 % poskytnuta „na výzdobu“. Toto „čtyřprocentní umění“ pak tvořilo estetické dominanty ve veřejném prostoru kolem vznikajících sídlišť, poliklinik, obchodních domů, výrobních podniků a administrativních a správních budov. Současné brutální zacházení i nevšímavost k těmto plastikám přimělo kolektiv V a v k jejich systematické dokumentaci a popularizaci.
MgA. Pavel Karous – asistent Ateliéru skla Katedry užitého umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze